29.12.14

Dnes konečně pokryl zem ledový bílý koberec. Je to 5 cm, takže ta krajina je k neuvěření.. Zkusili jste někdy objímat stromy? Ne? Zkuste to! Jakmile se potřebuju uvolnit, načerpat energii tak mi pomůže objímat stromy..Kouknout nahoru na tu majestátnost a stromečku se otevřít… Miluji to, cítím tam tu nekonečnost všeho. Stejně tak byli jste někdy v lese v zimě? Ach, je to slast… Zastavit se a být prostě jen součástí lesa. Po chvíli se začnou ozývat zvuky přírody.. Ptáci se začnou objevovat v domnění, že tam nikdo není, a hrabají svými zobáky pod tu bílou peřinu. Na hlavu vám z větví padá snížek, jak kdyby ho shazovaly rarášci přímo vám na hlavu a u toho se tiše chechtali a dělali si z toho srandu. Byla jsem taky u rybníka a pozorovala jsem sluníčko jak pomalinku zapadá za stromy ale zároveň ještě dává záři na sněhem pokrytý rybník. Na rybníku se sníh třpytí, jako zlato. Když člověk uhne hlavou, třpytky se přesunou a dělají radost očím. U rybníka se tyčí uschlá tráva pokrytá sněhem jako tanečnice, čekající až se zvedne opona. A nade mnou se tyčí bílé břízky, které ční majestátně nad mnou a vypadá to, jak kdyby se drželi za ruce.  Jakmile ale sluníčko sleze níž a třpytky zmizí, najednou si člověk uvědomí že teplo, které dávalo slunce, najednou zmizelo. A pomalu ale jistě nás začne zlobit zima na těle. Takže šupajdím i s mým věrným psím kamarádem zpět domů, do tepla k čaji a cukroví♥

Tuhle chvíli v přírodě bych si chtěla uchovat navždy a jakmile by mi bylo smutno, tak si ji znovu oživit a kochat se tou krásou. A co vy? Také milujete přírodu?:)