Taky se vám stává, že máte večer pro vás neuvěřitelné myšlenky a ráno jakoby nebyly?:) Protože mi to přišlo hodně inspirující a nechtěla jsem zapínat pc, tak jsem si to napsala na papír.Chtěla jsem napsat, že nyní pro mě inspirující nejsou..Ale když to čtu a přemýšlím nad tím znova.. Je to to ono♥
" Je neuvěřitelné jak člověk od mala poslouchá názory jiných poslouchá svoje ego a pak v průběhu času ani neví vlastně kdo je, co chce, protože se ztotožňuje často s názory jiných. Když se zamyslím jaké bylo moje dětství. Cítím jak se to ve mě všechno probouzí: ANO to je ono!. Protot mám často pocity, které však nevím odkud pocházejí - př. neumím žít v paneláku, jsem tam jako lev v kleci a asi bych tam pomalu chřadla. Nevěděla jsem proč ty pocity cítím. Včera jsem to ale rozluštila, cítím to, že to je z mého pravého "Já". Nemám ráda paneláky, protože tam člověk nemá absolutně žádný kontakt s přírodou. Žije v takovém stísněném prostoru spolu s xx lidmi. Když jsem byla malá, byla jsem celé dny venku. Ne s kamarády, ale na zahradě. Na zahradě s tím vším "živým". Vozila jsem slepice v kočárku, dělala jsem nově přivezlým kuřatům mámu (opravdu se seskupovali okolo mě), lezla jsem po stromech, chodila k babi ke koze. A trávila jsem na té zahradě neuvěřitelné množsví času. Chodila jsem domů až když mě volali doma na jídlo.
Nesnesla jsem spát odmala na táboře, táta mě vozil domů na noc. Pak se však něco zlomilo a já byla tak 4x na táboře s koňmi. Když mi bylo smutno, šla jsem do chlívku ke kozám. Tam jsem se uklidnila. Proto miluju ty dlouhé procházky se psem do lesa, kde nikoho nepotkám. V lese si sednu na pařez a vnímám tu energii kolem, obejmu strom, a poslouchám ptáčci a jen koukám:). Moje já neumí žít bez přírody, bez zvířat,bez spojení té krásy. Dítě se ještě neumí tolik přetvařovat a já to cítila srdcem. Přítel často mluví o roubence u lesa, já jsem sama o tom nikdy nepřemýšlela..Ale teď vidím že by to bylo pro mě to pravé ořechové.. ach♥
Chci mít do budoucna k baráčku kus zahrady spolu se záhonky, kde budu moct zpomalit a žít srdcem...
Žádné komentáře:
Okomentovat