→ Asi úplně největší změna co se mi přihodilo v prosinci v roce 2015 je chození do práce.. Nevím jak se to stalo..Ale spadlo mi to úplně samo do klína.. Nerozumím tomu, proč mi to osud přihodil. Asi abych se něco naučila, přestala se přežírat a přestala vysedávat večně dlouhé dny na facebooku. Nicméně je to změna a to veliká. Občas je mi do breku, co je to za život, tak být furt od rána do večera a večer se vracet v 17 odpoledne. Stihnout něco udělat a jít spát a zase tam jít. Nevím mám si to zkusit jaký to je? Doteď jsem si vydělávala focením a bylo to úplně jiná liga. Svůj čas, svůj prostor. Vše podle sebe. Naučila jsem se za ten měsíc nová slovíčka.. Ale je otázka zda v práci vydržím- za dva měsíce jdu na ozkoušení k řediteli jak mi jde angličtina - neumím ji. Vzali mě na pozici, která není pro mě... Jsem hodně zvědavá co mi osud nahodí dál.. Zda si tam ty tři měsíce zkusím jaký to je.. A pak s prací skončím a budu se věnovat intenzivně státnicím? Uff jsem na to zvědavá.. Pořád se konějším že zatím můžu odejít ze dne na den sama. Že nejsem nikomu závázaná.. Protože vím, že takováhle práce nikdy nebude pro mě. Já chci mít to svoje, ten svůj prostor a dělat si vše podle sebe... Ano v tajně duši vím, že se prostě tím focením budu živit... Ať se děje co se děje!.. Je načase se teď věnovat státnicím a pak se do toho focení opřít pořádně ať jsem ta žádaná, nejlepší.. A ono to půjde, i přes to, že člověk musí asi nejdřív spadnout na hubu..Ach tohle je tak osvobozujicí než představa chodit 40 let do práce.. Takže zatím tuhle práci budu brát jako zkušenost, naučím se trochu i ten jazyk.. a uvidíme co bude dál..Dost si pohrávám s myšlenkou, že do zkušebky zatím můžu odejít ze dne na den..
→ Pořád studuji..Rozloučila jsem se s mými dokonalými kamarádi a je na čase jít dál.. V červnu školu skončili a je mi jasný, že se budu vídat jen už s pár lidmi. Protože všichni ostatní se rozprchli do světa. A už nic nebude stejný.. Je to na jednu stranu smutný, protože jsem s nimi trávila dost času..Mám je ráda, bylo to božský.. Ale je tohle život prostě.. Aspoň se vídám se spolubydlou A. a s J. Mám je ráda a nedám na ně dopustit.. Pro mě bude letos zlomový protože musím ukončit inženýra.. Takže učení, učení.. a pak státnice, promoce a už konec definitivního života dítěte.
→S mojí feňulkou jsem se minulý rok docela dost vyprdla na cvičák..Prostě bylo hromado přednějších věcí..Sakryš..vždyť ji to tak baví.. Neměla bych s tím něco udělat?
´→ S přítelem jsme spolu dva roky..Pořád si úžasně rozumíme a máme se rádi. Doufám že rok 2016 bude pro mě zlomový v tom, že se už spolu někam sestěhujeme.. Že už třeba i začneme pracovat na roubence a že to bude všechno prostě krásný...♥
Nevím...hromada lidí si dává předsevzetí..já si ani dávat nechci.. Není pro mě začátek nového roku jako tak a te´d jím zdravě, teď budu dělat to a to.. Vždyť si toho člověk dá milion a stejně to nesplní - znám to na vlastní kůži..kolikrát jsem se v roce 2015 hecla a tak teď budu ta dokonalá a budu dělat to a to.. O tom to podle mě není.. Je to o tom, prožívat každý okamžik a žít.. žít prostě.. :) Já si dávám do neděle pauzu- začala jsem číst knížku - jsem už vpůlce:D.. a letos mě absolutně neláká si dávat předsevzetí.... Je fajn spíš dělat krůčky postupně, pomalu..
Žádné komentáře:
Okomentovat