Ale proč vlastně píšu tento článek. Tento úryvek je pouze zlomek co autor v knize řeší. Je to ta část, která mi utkvěla v hlavě. V knize autor věří, že máme nějaký posmrtný život, že vlastně naše duše žije neustále, jen si vstoupí do těla a v něm se učí různé lekce, lekce života proto aby nás něco naučili. Když jsme se narodili s holým zadkem, tak s holým i odcházíme,ale jediný co zůstává jsou zkušenosti "duše".
Je to strašně zajímavé si uvědomit to odpoutání duše od těla. Jak píše tělo se bude raději vždy válet, než něco dělat. Raději se bude cpát než zdravě jíst apod apod. V tomhle je strašně fajn si uvědomit, že to co nás ovlivňuje jako žárlivost, závist, zlost,i to přejídání zachvatové tak je to tím, že jsme moc splynuty a ovlivňovány tělem. Moc se s ním ztotožňujeme. Měli bychom odstoupit a pouze pozorovat myšlenky. Ono to zní strašně zvláštně, ale potom co sleduji terezku, tak ji chápu víc a víc. Ona se už tímhle "řídí" a je to úžasně osvobozující.. Myšlenka vznikne vlastně odnikud, nemá začátek ani konec. Je to jen shluk něčeho, tak proč myšlenku nenehcat přijít a zase odejít? Aniž by se s ní člověk ztotožnil a měl zlost, žárlivost apod.. ? Tahle filosofie se mi líbí víc a víc a tím jak se na ni zaměřuju, tím víc si ji do života přitahuji.
Takže přemýšlejte o tom, že vše co se Vám v životě stane, má vlastně nějaký důvod. Důvod aby ses ponaučil a získal zkušenosti, ať se děje cokoliv. ♥ A proto pořád posilujte svoji duši, aby dělala co chcete vy a ne co chce vaše tělo. :) Ačkoliv samořejmě nějaké určité spojení mezi vámi a tělem být musí a je nutné ho akceptovat :)
autor fotografie František Drtikol:
Žádné komentáře:
Okomentovat