Shrnutí 2017

A rok zase utekl jako voda.. četla jsem si příspěvky co jsem si psala o rok zpět.. a zjišťuju že jsem pořád dá se říct na stejném místě.. pořád jen mluvím jak to vše změním..ale nic z toho.. 

Za tenhle rok umřela milovaná tetička.. mezi milovanými, ačkoliv byla dva roky sama v bytě s občasnými návštěvami. Byla to moje taková vrba.. kam jsem se jí chodila svěřovat.. A teď mi moc chybí.. už nemám kam jezdit a povídat si bezostyšně..tak doufám teti že se tam máš dobře a hlídáš nás..

No tenhle rok jsem nastoupila do práce.. a není to pravý ořechový.. budu tam brzy rok..ale furt mluvím jak to změním,ale pak hlava vymýšlí tisíc způsobů, že zase máme hromadu dovolený, supr kolegyně a vedoucího.. a hlava mě pak ukecá a namluví že mě to třeba i trochu baví, že to je něco o čem něco vím.. no a srdce přehluší..Ale to že se mi dělá bblě v autě cpu se kindedrilem a to že mě neděla dobře dávat nějaký pokuty lidem..když vím že musím začít u sebe a když prostě nemám povahu někomu něco přikazovat, tak je to těžký.. přitom je to tak snadný udělat ten krok a odejít z té práce..ale pořád se pak ozývá ten mozek co když tamto a tohle.. a už lepší práci nenajdu kde budou takové podmínky a bla bla bla.. achjo.. doufám že to následující rok rozseknu a budu jinde a štastnější.. 

Další krok bylo přestěhování na začátku listopadu..Je to supr, máme s mamkou lepší vztahy.. ale je to pořád byt.. a já bych tak chtěla do baráčku k lesu..kde nebudou lidi..tady s tím dost bojuju, protože tu jsou lidi všude a já potřebuju občas utéct do toho svého světa a jen být..S přítelem se snažíme najít nějakou tu rovnováhu.... kdy nemám žárlivé scény apod..

A hlavně potřebuju už kruci pracovat sama na sobě.. přijmout vše tak jak je a začít se mít ráda a umět říct ne bez ohledu na to co si ostatní myslí.. No to je pro mě dost těžký úkol,protože o tom všem dost plácám a prt z toho.. takže doufám že příští rok to bude lepší..

Pejsek se stěhoval s námi,ale pro ni je to taky velká změna a není to topravý ořechový.. a proto zůstává u mojí mamky přes týden nebo ji přítel vozí k tatínkovi.. je to na ni taky moc.. a my jsme s přítelem víc v klidu..

No toť mé shrnutí.. tak zas za rok?:))

Shrnutí 2016

Tak jo, blíží se konec roku.. chci se ohlédnout co se vlastně stalo a nestalo.. a píši si to tak pro sebe:)

→ práci jsem opustila a poté jsem se věnovala státnicím, hoodně s odřenýma ušima ukončila školu s titulem Ing.

→v létě jsem se věnovala focením, točením zmrzky.. brigádka a prázdninky..

→ jelikož jsem fotila a do práce se nehnala, tak jsem byla zaneprázdněná i tak, jinak:) Nicméně příští rok už to bude zlomové. Vypadá to, že se rýsuje práce od února. Poznám to podle dopisu který mi přijde v lednu.Už už snad také dojde na stěhování.. Na jiný život, na "dospělý" život.. A už to nebude taková pohodka :) Možná i proto, že jsem doteď měla "mama hotel".. Občas je těžké bydlet s jinou generací v baráku..když má ten člověk jinou představu o úklidu a o všem.. Táhne mi na 26 let.. je to děsný.. a já se už musím taky osamostatnit a taky začít žít už hlavně svůj život. Je to potřeba.. Řekla bych že vlastně tohle se stane hodně zlomové, kdy se s feňulkou a přítelem odstěhujeme do svého♥..

→Tento rok nás opustil další člen naší rodiny. A to náš milovaný dědeček. 85 let je krásný věk.. a ještě krásnější je, že spolu s babičkou byli 60let.. Vánoce bez něj byly smutné.. Ale babi je moc statečná a silná žena. Moc ji obdivuji. A našemu dědečkovi je jen líp v nebi. Kde nás hlídá seshora a jeho část je pořád s námi..

→tenhle rok byli vánoce taktéž trochu "husté" tetičku nám ten den odvezla rychlá kvůli špatnému zdravotnímu stavu.. Je teď na JIPce tak snad ji tam dají trochu do kupy. Staří bych vynechala..

→s feňulí byl tenhle rok stejný jako předešlý..občas jsme si dali dvě hodinky na cvičáku, ale jinak procházkujeme a výletujeme  sní..

No rok strašně rychle utekl.. ani nevím jak.. najednou je už konec roku. to všem utíká více a více... Mám jedno přání, předsevzetí, na kterém bych chtěla pracovat v dalším roce. A to se začít mít ráda.. začít na sobě pracovat, bez žárlivých scén.. a prostě celkově být sama se sebou ráda.. A hlavně žít v přítomnosti teď a tady. Nebýt líná a hlavně makat na sobě.. :)Ať můžu říct, že se mám sama ráda a že jsem ama se sebou ráda.. ♥

Listopad Jeseníky 2016

Vrátila jsem se z víkendu s kamarádkou z Jeseníků.. Jsem nabitá energií a zároveň jsem ko po dlouhé tůře v horách a po dlouhém řízení autem.

Celý víkend jsem si zakázala facebook a bylo to tak osvobozující!A musím říct, že mi vůbec nechyběl. Absolvovali jsme dvě tůry, masáže, sauny, bazén, a kecali a kecali a kecali. Probrali jsme snad vše od začátku do konce. Příští rok opakujem.

Je zvláštní jak se člověk mění. Před 5 lety jsem zastávala názor, že mě nezajímá cestování. Zní to takhle divně, když to píšu. Nechtěla jsem vidět Island, Zéland a ráda jsem trávila dny doma. Dovolenou jsme strávili rozcapené u moře a to bylo vše. Jsem strašně moc vděčná, že jsem poznala nynějšího přítele, až ten mi ukázal jaké to cestování může být. Ukázal mi hory, ukázal mi cestování a já jsem neuvěřitelně šťastná. Vždycky když v duchu spílám, když se "sápu" na kopec, tak tam nahoře všechnu dřinu okamžitě zapomenu. Když vidím ten výhled, vydechnu ach a mohla bych tam stát hodiny a dívat se na tu podívanou♥  Je to závislost, a to teda pěkně velká a miluju to čím dál víc..

Buďte sami sebou!

Už jsem dlouho nepsala, ale s těmito myšlenkovýma pochodama se musím pochlubit:)

Ráda bych chtěla říct, abyste byli sami sebou. Ono se to nezdá, ale člověk je tak děsně ovlivňován okolím. Kolikrát i podvědomě aniž by chtěl. Já mám u sebe pár příkladů..

První z nich je, že jsem delší dobu od své kamarádky se kterou se tolik nevídám, poslouchala jak miluje svíčky. Jak si je každej večer zapálí a že to má prostě děsně ráda. V hlavě mě šrotovalo ty jo to zní dobře, tak romanticky.. a jelikož tu kamarádku obdivuju.. tak jsem si říkala, chci bejt taky "in".. Myslíte že jsem si někdy ty svíčky zapálila? Jednou..

Druhá věc.. Dostala jsem se na fb do skupinek scrapbookingu.. Ono to na pohled vypadá tak krásně.. když ti lidi píšou deníčky, do diáře si lepí krásné samolepky.. Ale zase je ten problém v tom, že na to člověk prostě musí být.. Musí to mít trochu v "genech".. Nakoupila jsem si dost serepetiček.. A jak si budu psát deník.. a jak to bde krásný.. vydrželo mi to vždycky tak jeden den.. s tím že semi to ani nepovedlo sladit do takových detailů jako to měli ostatní dokonalý.. A víte co? děsně jsem si oddychla, když jsem zjistila, že to jsou věci které baví ostatní.. Ale ne mě. A já to vůbec dělat nemusím.. Protože po první stránce samolepek mi to přišlo jak kdybych byla dítě.. /Neříkám že nejsem:D ale v tomhle ohledu mi to přišlo až směšný/ Spadl mi kámen ze srdce, že vlastně nemusím..

Fitnes... štíhlá postava... svaly.. vyrýsované svaly... taky to znáte?  Nevím v kolikati posledních letech se to hrozně rozmohlo..Kdo přidává fotky na fb, na instragram a všude.. je vlastně strašně in.. Nejlepší jsou proměny před a po.. Víte o čem mluvím že?  Kdyby všichni lidé dělali jednu věc, nebyl by člověk kterej by dělal jiné potřebné věci..Přijde mi to děsně přehnaný.. Samozřejmě jsem se toho taky jednou chytla.. Ale vydržela jsem to chviličku s tím, že prostě tohle není na mě.. já to nechci tohle všechno hanit.. Ale člověka to tak moc ovlivňuje.. že vidí ty dokonalý lidi se svaly..nemá se rád sám.. a prostě si myslím že ta doba je v dnešní době nastavená děsně špatně..


No tak to jsou mé poznatky.. Ty věci nechci nějak hanit, kdo se na to cítí, ať se tomu věnuje.. Ale mladé holky pak vidí jen to, že budou obdivované když budou hubené.. vede to k bulimii, anorexii a dalšímu... Asi všeho s mírou..

„Neptej se druhých, co máš dělat. Řeknou Ti, co bys měl udělat podle nich. Ale jen Ty znáš odpověď na otázku, co udělat pro své štěstí.“ Zoë Wanamaker 

Jarda Dušek- 4 dohody divadlo..

Předtím než se dám do psaní diplomky musím napsat článek o Jardovi Duškovi..

Myslím že by tohle mělo být povinné ve škole:) Ten člověk je neuvěřitelnej.. Celý dvě hodiny jsme se smály.. Ale zároveň se člověk nad tím vším člověk zamyslí.. Do očí mi několikrát vrhkly slzy smíchu, ale také dojetí, jak ten dokonalý člověk má pravdu. Kolikrát jako by mi četl myšlenky...♥

Padly tam neuvěřitelné hlášky.. Trochu mě mrzí, že jsem si to nenatočila..Ale zítra mám narozeniny, tak si asi koupím CD jentak pro radost:)

Nejvíc mě oslovilo k partnerským vztahům.. Když jsme zamilovaní, tak otevřeme srdce a máme hromadu té energie. Vytvoříme si však doměnku, že tu energii nám dává ten partner. Jenže postupem času ta zamilovanost opadá. A my máme v hlavě, že nám tu energii dává ten miláček. Vynucujeme si je otázky typu.. Máš mě rád? A dál pak postupujeme hádkami a vynucujeme si tu energii od něj. Žárlíme.. víte co je žárlivost? To že se nemáme rádi, to že se bojíme že tu lásku, energii od toho druhýho ztratíme. Proto toho druhýho chceme vlastnit.. Máš už někoho? Jakto že nikoho nemáš? Na svatbu si toho člověka taky bereme... A když máme tu lásku sami a máme se sami rádi.. tak tu energii taky vyzařujeme... a jsme s tím druhým protože chceme, protože nám s ním je dobře, protože umíme být taky sami... ♥


Proto:
Nehřešte slovem
Neberme si nic osobně
Nevytvářejte si doměnky
Dělejte vše jak nejlépe umíte

Na fotce vypadá jak anděl♥

Záchvatové přejídání X.

To je tak, když Vám to všechno leze na mozek a zjišťujete, že už to takhle fakt dál nepůjde:) Nestíhajíc diplomku, prokrastinátor, jezení sladkýho, pesimismus,lenost, depka..Tak nějak jsem došla k závěru, že si musím vybrat. Buď mezi zdravým životním stylem a nebo absolutně nezdravým. Nechci cvičit pro dokonalé tělo, protože to je k ničemu. Chci cvičit pro sebe pro své zdraví a pro dobrý pocit. A zdravé jídlo=zdravé tělo.. Takže sbírám poslední špetku energie co mám a hezky najíždí na pevný režim..:)

Tohle srovnání myslím mluví za vše... :)

Cesta ven ze šíleného světa - Jan Menděl

Koupila jsem se tuto knížku od autora facebookových stránek Afirmace. Již jsem asi tak v 3/4. Musím říct, že se mnou kniha rezonuje až na slovo bůh. Nikdy jsem k tomu nebyla vedena a proto mě tam to slovíčko tak nějak nesedí.

Ale proč vlastně píšu tento článek. Tento úryvek je pouze zlomek co autor v knize řeší. Je to ta část, která mi utkvěla v hlavě. V knize autor věří, že máme nějaký posmrtný život, že vlastně naše duše žije neustále, jen si vstoupí do těla a v něm se učí různé lekce, lekce života proto aby nás něco naučili. Když jsme se narodili s holým zadkem, tak s holým i odcházíme,ale jediný co zůstává jsou zkušenosti "duše".

 Je to strašně zajímavé si uvědomit to odpoutání duše od těla. Jak píše tělo se bude raději vždy válet, než něco dělat. Raději se bude cpát než zdravě jíst apod apod. V tomhle je strašně fajn si uvědomit, že to co nás ovlivňuje jako žárlivost, závist, zlost,i to přejídání zachvatové tak je to tím, že jsme moc splynuty a ovlivňovány tělem. Moc se s ním ztotožňujeme. Měli bychom odstoupit a pouze pozorovat myšlenky. Ono to zní strašně zvláštně, ale potom co sleduji terezku, tak ji chápu víc a víc. Ona se už tímhle "řídí" a je to úžasně osvobozující.. Myšlenka vznikne vlastně odnikud, nemá začátek ani konec. Je to jen shluk něčeho, tak proč myšlenku nenehcat přijít a zase odejít? Aniž by se s ní člověk ztotožnil a měl zlost, žárlivost apod.. ? Tahle filosofie se mi líbí víc a víc a tím jak se na ni zaměřuju, tím víc si ji do života přitahuji.

Takže přemýšlejte o tom, že vše co se Vám v životě stane, má vlastně nějaký důvod. Důvod aby ses ponaučil a získal zkušenosti, ať se děje cokoliv. ♥ A proto pořád posilujte svoji duši, aby dělala co chcete vy a ne co chce vaše tělo. :) Ačkoliv samořejmě nějaké určité spojení mezi vámi a tělem být musí a je nutné ho akceptovat :)

autor fotografie František Drtikol:

2.3. Štěstí - Králem našich snů, se nesmí stát naše lenost.. Rudolf Krautschneider

To si tak člověk píše diplomku, má všechno tak hezky naplánované. A pak mu něco docvakne, zjistí si to, zavolá a čeká ho pád na pusu.

Ačkoliv si to člověk nechce uvědomit, ale všechny zkušenosti, ať negativní nebo pozitivní jsou k tomu, aby člověk rostl. Aby se vyvíjel více a více. Kdyby bylo všechno pohádkové, člověk by nejspíš stagnoval pořád na jednom místě a vlastně by ani šťastný nebyl. Protože by si neuvědomval ten dar. Mnoho bohatých lidí postrádá to štěstí, které je uvnitř nás. Pořád se za něčím ženou, koupí si to a to. Neumí hledat to štěstí v sobě, v dobrém i zlém a v malých věcech. To co se nám děje vlastně je tak jak má být, nemá smysl se nad tím vším trápit. Ale má smysl se nad tím ponaučit, vzít si z toho tu dobrou zkušenost. A vlastně počítat s tím, že život je jako roční období. Není vždy tak dokonalé, je i smutné a pesimistické. Je ale důležité jak na to všechno člověk pohlíží, jak to vidí svýma očima. ♥
Vše okolo nás je jen zrcadlo sebe, a je fajn si vždycky připomenout a popřemýšlet jakou vlastnost to v mém těle zrcadlí..Moc hezky se to píše, ale hůře se to provádí.. Je fajn se prostě na ty svoje myšlenky dívat z odstupem trošku a úplně se s nimi neztotožňovat.. :) Tak jsem teď snědla na "nervy" čokošku a jdu dál..

Tak přeji krásky krásný sluníčkový den, ačkoliv je venku zataženo.

Já jdu pracovat na mém aktuálním cílu a to dodělat školu..

Jak se milovat

Přečetla jsem si článek od KATTY VEGANZA a zároveň jsem zkoukla video na youtub o rozhodování 

. A ono je to tak strašně těžké až jednoduché úplně všechno. Moc moc doporučuji zkouknout. Brečím nad tím jak se přejídám, jak vysedávám u facebooku. Ale ono jednoduše se stačí zaměřit na své nitro. Zaposlouchat se a snažit se tu svoji osobnost poznat. Poznat své ideály, poznat kdy tělo dává signály už dost. K čemu se zatím vším ženeme? Ženeme se za penězmi, ženeme se za slávou, být ten dokonalý, nejlepší. Co když tu ale zítra už nebudeme? K čemu to všechno?.. A přitom stačí se jen z
aměřit na sebe, začít se milovat se vším všudy a ono půjde všechno úplně jinak, člověk bude mít jiné hranice, protože žije s přítelem se kterým bude celý život a tím, že ho odrovná už teď, si moc nepomůže. Váčit si sama sebe, mít se ráda taková jaká jsem. To je ono, zhubnout? Proč? Beztak to značí jen to, že se nemáme sami sebe rádi. Budeme mít své tělo radi, až budeme o 5 kg lehčí? Blbost..! Stejně se nám nebudou líbit zase to a to. Nikdy nebudeme spokojení. Protože štěstí není o materiálních věcech, Ale o tom být teď a tady v přítomnosti a dosyta si to užívat.

A známe vůbec pocit skutečného štěstí?
…Šťastný člověk je sám sebou a přijímá se takový, jaký je. 
Dokáže cítit vnitřní harmonii a štěstí, i když je sám.
Šťastný člověk je naplněn vnitřním štěstím, umí se o své štěstí podělit
a má radost ze štěstí druhých i z úspěchů jejich práce.
Šťastný člověk cítí naplnění v každém dni svého života.
Dělá to, co chce a svou prací vytváří hodnoty pro sebe i pro druhé…

Když každý člověk aktivně převezme zodpovědnost za sebe, svůj život, své zdraví, své činy i své myšlenky, změní se celý náš svět. Pak se člověk skutečně stane šťastným, svobodným a sebe si vědomým. Převezme starost i o svou zemi, o vodu, bez které nemůže žít, o ovzduší, které potřebuje k životu, i o půdu, která jej živí.
(kéž jsou všichni bytosti šťastni)