Moje mamka mi řekla o svém vztahu se svojí matkou. A rozhodně to neměla jednoduché. Zažila si bití, kdy to všechno odnášela ona, ani nevěděla proč. V15 se musely se svojí sestrou starat o sebe sami. Chodit do práce, prát si prádlo. První výplatu 80 Kč vzala do obchodu, kde bylo tričko za 120 Kč. Její máma ji na to nepřidala a ona si musela koupit ošklivé jiné. Poté jim máti vyhrožovala že bude jeptiškou, takže trucovala u krav a do té doby než se přišli omluvit moje mamka se sestrou, ani nevěděli za co. Neměla to rozhodně jednoduché. Naučila se nějaké vzory od ní a myslím že je praktikuje i teď. Nepoznala lásku, nikdo ji to nenaučil. Nechci nikoho obhajovat, nechci ani osočovat.. Protože mám babičku ráda a myslím si, že ji veškeré chování naučila její maminka a dále a dále.. Každý prochází nějakou životní lekcí a učí se. Já si vybrala svoji mamku, protože se mám na ní něco naučit. Ano občas to opravdu nevidím.
Mojí lekcí je nebýt jako ona, srovnat se s tím vším, odpustit, milovat a žít jinak. A záleží jen a jen na mě, jak se k tomu postavím a jak budu bojovat.
Vždyť máma mě porodila, vychovala. Když jsem brečela, tak mě konejšila. Starala se o mě, vodila mě do školky, školy. A miluje mě celým svým srdcem, protože každá máma své dítě miluje. Ač to ta občas nevypadá. Má o mě strach a ve slabších chvilkách mi řekne že mě má ráda. Ji nikdo nenaučil jak má dávat najevo lásku, jak komunikovat. Mezi mámou a dítětem vždy je a bude nějaké vlákno, pouto, které je bude spojovat do konce života. A myslím že je potřeba myslet na to, že my lidé nežijeme věčně a podle toho jednat a chovat se. Kolik jsem své mámě dlužná za to všechno? Že se o mě starala, že mě vychovala.. Taky mě mohla někde ponechat na ulici. Jsem vděčná za to všechno..
Je mi 24, žiju s ní ve velkém baráku, ona mě částečně ještě živí. A ano musím si přiznat, že se chovám pořád jako dítě. Ať ve vztahu s přítelem, tak doma. Ona je na barák prakticky sama a já nejsem schopná nic moc udělat. Holka prober se! Potřebuju dospět, nevím zda mi pomůže odstěhování.. Nicméně rok se ještě nejspíš nic velkého dít nebude.. A proto je potřeba otevřít oči a vracet mámě, to všechno...Myslím že potřebuji vědět, čím si prošla v minulosti.. Toť odpovídá vše co se děje nyní. Potřebuji ji pochopit a chápu že to nemá jednoduchý. Opět ji nechci nějak obhajovat, ale pokud budu doma makat a bude protivná furt bude to jiný.. Jenže já vím, že když budu makat bude to ok..
Toť mé krátké zamyšlení..trochu se mi koulejí slzy po tváři, ale to je dobře. Chci mamce dát tu lásku, kterou ona saa nezná a nezmí dát..
Žádné komentáře:
Okomentovat